Možnosti zalévání

Způsob, jakým vodu rostlinám dodáte, má zásadní vliv na to, kolik jí opravdu využijí. Využít můžete různé techniky. Každá se liší náročností, náklady i účinností. Výběr vhodného systému závlahy vychází z typu výsadby, možností přívodu vody i časových možností pěstitele.

Zálivkové systémy lze rozdělit podle způsobu obsluhy na dvě základní kategorie. Zalévat můžeme manuálně, tedy sami ručně nebo pomocí nějakého automatického systému.

Ruční zalévání

Klasická konev nebo zahradní hadice je pro mnoho zahrádkářů stále hlavní způsob zálivky a není na tom vůbec nic špatného. Na začátek je to určitě nejjednodušší a i později díky ní můžete sledovat potřeby rostlin a vaší půdy. Nevýhodou je vyšší časová náročnost a nerovnoměrnost, pokud není postup promyšlený.

Gravitační zálivka z nádob

Při použití sudů nebo IBC kontejnerů ve výšce můžeme zalévat samospádem pomocí hadice. Tento způsob je šetrný k půdě, voda teče pomalu, a pokud hadici přemístíme mezi jednotlivými záhony, dosáhneme i určité rovnoměrnosti. Hodí se spíš pro menší plochy nebo tam, kde není tlaková voda nebo nechceme investovat do čerpadla.

Vsakovací nádoby

Vsakovací zavlažovací nádoby jsou nádoby zapuštěné do půdy, které pomalu uvolňují vodu do okolí. Tím šetří vodu a podporují hluboké zakořenění rostlin. Patří sem i keramické zavlažovací nádoby, které můžete znát pod pojmem Olla. Jsou to neglazované keramické nádoby, které využívali už ve starověku pro chytré zavlažování. Jedna nádoba o objemu asi 3–5 l pokryje zhruba 50–70 cm kolem sebe. Vsakovací nádoby jsou ideální pro zeleninu, která potřebuje pravidelnou a rovnoměrnou zálivku ke kořenům a nesnáší vlhké listy. Výborně se hodí například pro všechnu plodovou zeleninu, tedy rajčata, papriky, okurky.

Automatizované zavlažovací systémy

Automatické závlahy šetří čas i vodu. Zalévají samy, ve správnou dobu a rovnoměrně. Hodí se zejména pro větší zahrady, skleníky nebo v době, kdy nejsme doma. Jedná se o poměrně sofistikované systémy, které obvykle navrhuje profesionální firma. Závlaha může být napojena na časovač, tlakové čerpadlo a systém filtrů. Její provoz často řídí programovatelný počítač napojený na meteostanici nebo i dále na systémy měření a regulace (MaR). Nevýhodou jsou vyšší pořizovací náklady, nutnost plánování dlouho dopředu, malá flexibilita při změně umístění a vyžadují pravidelnou kontrolu a pak také údržbu. Na zimu je obvykle nutné je zazimovat postupem, kdy se ze systému vyfoukne veškerá voda.

Podle toho jak závlahu rozvádí vodu rozlišujeme dva základní typy závlah a to zavlažování shora a ke kořenům.

Postřikové systémy (sprinklery)

Sprinklery nebo-li ostřiková závlaha jsou systémy, které distribuují vodu nad zemí pomocí trysek a rovnoměrně ji rozstřikují po ploše. Hodí se tedy pro pěstování tzv. „na široko“, kde je třeba pokrýt větší povrch rovnoměrně. Většinou se využívají k zavlažování trávníků a okrasných výsadeb. V zeleninových záhonech je můžete použít pro větší záhony s rostlinami, které nejsou náchylné na zvlhčení listů. Příkladem jsou záhony s kořenovou zeleninou jako mrkví, celerem, červenou řepou a potom také záhony se saláty a listovou zeleninou. Naopak sprinklery nejsou vhodné pro rajčata, papriky, okurky, cukety a dýně, kvůli riziku plísně.

Zemní zavlažovací systémy

Zavlažovací hadice rozvádí vodu typicky po zemi až ke kořenům rostlin. Na větších plochách jako pole nebo sady se někdy používají také v kombinaci s tzv zaplavováním, kdy se voda z trubek nebo hadic nažene na záhon nebo do řádků mezi záhony, které se dočasně zaplaví a voda se nechá vsáknout.

Kapková závlaha

Při pěstování v zahradách se velice často používá kapková závlaha. To je systém hadic nebo trubek, který přivádí vodu po zemi přímo ke kořenům rostlin pomalu, průběžně a s minimálními ztrátami. Voda se uvolňuje na místech kde jsou vytvořeny otvory. Otvory mohou být osazeny různými nástavci, typicky kapkovači. Ideální je pokud jsou kapkovače umístěny právě u každé rostliny. Sladění umístění rozvodů a kapkovačů se stále se měnícími potřebami zahradníka je největším omezením tohoto systému.

Kapkovka je perfektní pro plodovou zeleninu, kořenovou zeleninu i listovou zeleninu, které potřebují stabilní přísun vody bez zbytečného namáčení listů. Určitě ji využijete u rajčat, paprik, okurek, cuket.

Jak zalévat efektivně

Ať už zvolíme jakýkoli způsob zálivky, výsledný efekt záleží na správném načasování a technice provedení. Cílem je, aby voda doputovala ke kořenům rostlin, neodtekla po povrchu a nevyprchala dřív, než ji rostlina stihne využít.

Jak tedy efektivně zalévat, abychom rostlinám neublížili a zbytečně nespotřebovali moc vody.

Kdy nejlépe zalévat?

Správná doba zálivky je velice důležitá zejména v horkých slunečných dnech.

Nejvhodnější doba pro zálivku je brzy ráno a to dříve, než se vzduch, půda i rostliny zahřejí od přímého slunce. Po noci jsou teploty nejnižší a proto je také nízký odpar vody, takže je zálivka maximálně efektivní. To hraje roli zejména na větších plochách. Protože je chladná i rostlina, hrozí menší riziko teplotního šoku ze studené zálivky. Zároveň ale hrozí nejmenší riziko plísní, protože jakmile vyjde slunce, rostliny rychle vysuší.

Vhodná doba je také večer při nebo po západu slunce. Zálivka večer je ale o něco méně efektivní protože zejména půda a vzduch jsou rozehřáté po celodenním vedru. Rostliny ale v noci hůře schnou a tak se zvyšuje riziko plísní.

Nejhorší čas pro zálivku je přes den. Rostliny mohou utrpět teplotní šok ze studené vody, nebo jim může voda spálit listy. Z hlediska efektivity zálivky se ztratí odparem nejvíce vody.

Jak často zalévat? Metoda "Hlubokého zalévání"

Většina rostlin prospívá, pokud je zaléváme méně často, zato vydatně, protože tento způsob je přirozený v přírodě. Taková zálivka má několik výhod. Větší množství vody pronikne do hlubších vrstev půdy. Kořeny rostlin se přizpůsobí tomu, kde je voda a tak rostou taky více do hloubky. Pokud pěstujeme v kontrolovaných podmínkách, je nám to celkem jedno jestli jsou kořeny hluboko nebo mělko v půdě. Rozdíl nastane v okamžiku kdy se dodávka vody z jakéhokoliv důvodu přeruší. Dlouho neprší, automatické závlahy mají poruchu a pod. Hlubší kořenový systém udrží rostlinu na živu mnohem déle. Nižší frekvence zálivky snižuje také riziko vzniku plísní, zejména při zálivce na listy.

Časté povrchové zalévání naproti tomu podporuje mělký kořenový systém, který je náchylný na sucho. Rostlina může mit ale paradoxně stejné nebo lepší výnosy, protože se soustředí na nadzemní část rostliny a ne na kořeny.

Zalévat ke kořenům, ne přes listy

Zejména u plodin jako rajčata, okurky nebo tykve je důležité zalévat přímo ke kořenům, nikoli na listy. Vlhké listy mohou být náchylné k plísním a chorobám, navíc voda na povrchu rostlin rychle vysychá a málo přispívá k hydrataci.

Přizpůsobit zálivku stáří a typu rostlin

Mladé sazenice potřebují častější, ale jemnější zálivku, aby se kořeny dobře ujaly. Naopak dospělé rostliny s hlubokým kořenovým systémem si vystačí s méně častou, ale důkladnou zálivkou. Důležité je také vnímat typ půdy – písčitá potřebuje častější závlahu než těžká jílovitá, která vodu drží déle.

Mulčování půdy

Pokud se bavíme o zalévání a potřebě vody nesmíme zapomenout na mulčování. Mulčování půdy je jednoduchý způsob, jak výrazně snížit potřebu zálivky. Pokrytí půdy materiálem, jako je kompost, sláma, štěpka, pomáhá zadržovat vlhkost, omezuje odpar vody a může ušetřit až 20–30 % vody při zálivce. Mulč také chrání kořeny rostlin před vysycháním a snižuje růst plevele, což šetří čas i vodu. Stačí vrstva 5–10 cm, kterou pravidelně doplňujete, a zahrada bude potřebovat méně zálivky i péče. Více se mulčování věnují v samostatném videu.