Likviduje kompost choroby?

Vyhazovat všechny napadené rostliny do popelnice je často zbytečné a hlavně škoda. Obyčejný kompost si totiž s většinou z nich dokáže poradit, jen musíte pochopit, jak to uvnitř reálně funguje.

Co choroby reálně ničí?

Abychom dokázali odlišit, co do kompostu patří a co ne, musíme nejdřív vědět, co ty patogeny chorob dokáže zničit.

Odstranění živé rostliny

Většina běžných zahradních chorob je životně závislá na zelené tkáni a bez ní jednoduše umře hlady. Krásně je to vidět na napadeném rajčeti. Jakmile nemocnou rostlinu vytrhnete, patogen ztratí zdroj potravy, na mrtvé uschlé hmotě se nedokáže dál množit a přirozeně odumírá.

Boj s užitečnými bakteriemi

Pokud patogen na uschlém zbytku rostliny nezabije nedostatek potravy, postarají se o to bakterie při tlení v kompostu. V každém kompostu, i tom studeném, je totiž obrovské množství užitečných mikroorganismů a rozkladných hub. Ty se do těch zbytků pustí, a pokud je kompost alespoň trochu aktivní, zbytky těch oslabených nemocí jednoduše zničí a rozloží je na zdravý humus.

Mráz

Do toho mnoho patogenů nedokáže přežít naše zimní teploty a venku zkrátka spolehlivě zmrznou. Typickým příkladem je třeba plíseň okurková. Ta se v zimě přirozeně zničí a venku u nás absolutně nepřežije. Jelikož většina kompostů na zahradách je studených, tak mnohdy v zimě i zamrzají.

Vliv teploty na zničení chorob

Teplota uvnitř kompostu rozhoduje o tom, jak rychle patogeny odumřou.

Hraniční teplota a horké kompostování

Vysoká teplota uvnitř kompostu funguje jako přirozená sterilizace, která dokáže velmi rychle zlikvidovat veškeré patogeny. Pokud se vám totiž podaří hromadu zahřát na hraniční teplotu 55 až 65 stupňů Celsia a udržíte ji alespoň pár dní, tato horká fáze spolehlivě zničí všechny zárodky nemocí i semena plevelů.

Riziko studeného kompostování

Běžný studený kompost si naopak neporadí s vytrvalými chorobami z půdy, kterým chladnější prostředí vůbec nevadí. Ruku na srdce, málokdo z nás tu vysokou teplotu doma stabilně udrží, a právě tady vzniká největší riziko – pokud byste do studeného kompostu hodili agresivní chorobu, patogen, která přežije mráz a k životu už nepotřebuje zelenou rostlinu, takto jednoduše ji zkrátka nezničíte.

Ničení patogenů ve studeném kompostu

To, že váš kompost zrovna nehřeje a je studený, ale vůbec neznamená, že nedokáže zlikvidovat ty nejběžnější listové choroby a hniloby plodů.

Zbytky oslabených nemocí, které ztratily svou živou rostlinu, v chladnějším kompostu spolehlivě vyřeší přirozený proces tlení a dostatek času. Kompost je totiž neuvěřitelně živé prostředí, a ve chvíli, kdy do něj nemocnou nať hodíte, užitečné rozkladné bakterie a houby tento patogen jednoduše převálcují a bezpečně ho rozloží. Jen jim to trvá o něco déle.

Jaké choroby kompostuji?

Díky tomu, že teď víme, jak kompost funguje a že příroda tyhle choroby ničí, můžeme velkou část z nich s klidným svědomím zkompostovat.

Tady jsou ty, které u mě na zahradě běžně končí v kompostéru, aniž bych měla strach o další úrodu.

Listové plísně

Do kompostu bez obav dávám ty největší strašáky našich zahrad – listové plísně. Tím mám na mysli naši obávanou plíseň bramborovou na rajčatech a plíseň okurkovou. Tyto nemoci běžný kompost bez problémů zvládne, protože patogen bez živé rostliny zkrátka nedokáže dál existovat.

Plíseň bramborová

Možná si teď říkáte, že dost riskuji, protože před kompostování plísně bramborové obecně všichni varují a opravdu to takto i v mnoha zdrojích najdete. Napadená rajčata se běžně radí vyhazovat hlavně proto, že si lidé plíseň velmi často pletou s jinými chorobami – například se septoriovou nebo alternáriovou skvrnitostí. A na rozdíl od plísně tyto dvě choroby na mrtvých zbytcích v kompostu bez problémů přežijí. Pokud ale máte jistotu, že jde o plíseň bramborovou na vašich rajčatech, a kompostujete jen nať a měkké plody, patogen po rozkladu rostliny ztratí živého hostitele a zemře. U studeného kompostu musíte takovou nať hodit ideálně doprostřed hromady, pořádně ji zasypat jiným materiálem a nechat kompost dobře vyzrát.

Ja tedy kompostuji celé napadené rosliny, tedy nať i plody. Zkažené rajče totiž velmi rychle shnije, čímž tkáň odumře a patogen s ní.

Pozor si dejte na plíseň bramborovou u brambor. Napadenou nať brambor kompostuji, ale napadené hlízy brambor do kompostu nedávejte! Hlíza je totiž živá tkáň, která se hned nerozloží. V kompostu zimu bez problémů přežije a na jaře by vám mohla vyklíčit i s nemocí.

Plíseň okurková

U plísně okurkové je to mnohem jednodušší. Napadené listy okurek po vytržení velmi rychle uschnou a plíseň tak okamžitě přijde o své přirozené prostředí a odumírá. Do kompostu se nemusíte bát ji dát.

Běžné houbové povlaky a rzi

Do kompostu přidávám rostliny napadené některými houbovými chorobami listů. Většina z nich potřebuje k životu pít šťávu ze zelené rostliny. Jakmile rostlina uschne, tyto choroby jednoduše odumřou.

Padlí

Sem patří typické padlí, bílý povlak, který na konci léta najdete snad na každé cuketě, dýni nebo listech jabloní. Houby způsobující padlí potřebují k životu živou rostlinu. Jakmile list odumře, aktivní houba zahyne s ním. Proto tyhle zbytky na podzim úplně normálně dávám do kompostu. V zahradnickém světě se sice názory liší, část lidí varuje, že houba stihne na podzim vytvořit odolné zimní spory, které ve studeném kompostu přežijí. Druhá skupina pěstitelů, ke které se řadím i já, si z toho ale hlavu nedělá a to ze dvou důvodů. Za prvé, spory padlí v létě stejně létají vzduchem na kilometry daleko, takže k vám ze sousedství přiletí tak jako tak. A za druhé, tyhle zimní spory nesnášejí trvalé mokro. Naše klasické české sychravé zimy v kombinaci s vlhkým kompostem je zničí a půdní organismy je rozloží. Při studeném kompostování sice rozklad trvá déle, ale procesu hodně pomůžete, když listy nenecháte na jedné hromadě. V kompostu je dobře promíchejte s dalším materiálem, aby se k nim vlhkost a půdní život dostaly ze všech stran.

Rez hrušňová

Pokud máte hrušně, tak si myslím jste se už potkali se rzí hrušňovou. Jsou ty výrazné oranžové skvrny na listech. Toto listí dávám taky na kompost, protože rez na opadaném listí nedokáže přezimovat. K přežití zimy totiž nutně potřebuje přeletět na živý jalovec v okolí.

Pozor na rez česnekovou

Pozor ale dejte v případě rzi česnekové nebo pórové. Ta totiž funguje jinak. Rez česneková nebo pórkovou na konci sezóny na listech vytváří zimní výtrusy, které přežívají na odumřelých zbytcích listů. Takže pokud máte jen běžný studený kompost a plánujete ho použít brzy, napadenou nať z česneku do něj rozhodně nedávejte. Já ji kompostuji jedině s tou podmínkou, že vím, že tento kompost nechám zrát minimálně celý jeden rok, aby měly bakterie dostatek času tyhle odolné zimní spory úplně zlikvidovat. Pokud ale takový čas nemáte, dejte ji raději do popelnice.

Hniloby plodů

Do kompostu běžně dávám také zkažené a hnijící ovoce ze zahrady a zajistím správné podmínky pro tlení.

Moniliová hniloba

Typickým příkladem je moniliová hniloba. Jsou to ta spadaná jablka, švestky nebo broskve, které na sobě mají hnědé fleky a později i takové ty soustředné kruhy bílých teček. Toto napadené ovoce já na kompost běžně házím.

Je tu ale jedna nesmírně důležitá věc. U hnijícího ovoce si musíme dát obrovský pozor, abychom z něj v kompostéru neudělali jednu velkou, slizkou a zapáchající hromadu bez přístupu vzduchu. Pokud tam naházíte jen kbelíky mokrých jablek, kompost se udusí. Vždycky proto musíte toto mokré ovoce proložit něčím suchým – třeba slámou, štěpkou nebo suchým listím. Kompost díky tomu bude moci správně dýchat, užitečné bakterie se pustí do práce a hnilobu spolehlivě zlikvidují.

Šedá hniloba

A úplně to samé platí pro šedou hnilobu. To je ten známý šedý, chlupatý povlak, typicky třeba na plesnivých jahodách. Tyto zkažené plody nemusíte pracně vybírat z košíku a nosit je do popelnice, ty kompostuju taky.

Co rozhodně vyhazuji?

Tyto choroby u mě do kompostu rozhodně nesmí a rovnou je vyhazuji. Nepotřebují živou rostlinu a v klidu přezimují i na mrtvé nati. Pokud byste je hodili do studeného kompostu, na jaře si je s hotovým mulčem krásně a cíleně roznesete zpátky na nové záhony. Co tedy u mě na zahradě bez milosti končí v popelnici?

Septoriová a alternáriová skvrnitost

Mezi ty vůbec nejběžněji se vyskytující choroby, se kterými se na zahradě potkáte, patří houbové skvrnitosti, především septoriová a alternáriová skvrnitost.

Typicky je najdete na rajčatech nebo třeba na celeru. Poznáte je velmi snadno: na listech se začnou tvořit hnědé až tmavé skvrny, často se žlutým okrajem nebo s takovými drobnými soustřednými kruhy uvnitř. Spousta z nás si tyhle fleky na první pohled plete s běžnou plísní bramborovou, ale biologicky se tyto houby chovají úplně jinak.

Zatímco plíseň bramborová na mrtvém listu umírá, septorióza i alternárie si přímo na těchto suchých, odumřelých listech vytváří drobné černé tečky a výtrusy. Ty na mrtvých zbytcích rostlin bez problémů přečkají celou zimu. Živou tkáň k tomu už vůbec nepotřebují.

Pokud byste takto napadenou nať hodili do studeného kompostu, tyto odolné zimní spory tam spolehlivě přežijí. Pokud napadené listy nejsou pořádně rozložené, tak riskujete, že si nákazu zavlečete do další sezóny. Proto napadené natě septoriózou a alternárií je lepší běžně do studeného kompostu nedávat.

Choroby kořenů a půdní patogeny

Nemoci, které napadají kořeny a přežívají v půdě, do studeného kompostu nikdy nepatří. Tyto patogeny jsou totiž od přírody stavěné přesně na to, aby v zemi a v odumřelých zbytcích rostlin vydržely čekat dlouhé roky, takže jim chladné prostředí kompostéru vůbec neublíží.

Nádorovitost košťálovin

Nádorovitost košťálovin je asi postrach všech, kdo pěstují zelí, květák, kapustu nebo kedlubny. Pokud vytáhnete košťálovinu a její kořeny jsou zdeformované, plné velkých boulí a nádorů, okamžitě s ní do popelnice. Tato nemoc totiž do půdy uvolňuje odolné spory, které tam dokážou přežít neuvěřitelných 10 až 20 let. Pokud takový kořen hodíte do kompostu, dokonale a systematicky si tuto zničující chorobu roznesete úplně po celé zahradě a košťáloviny si tam dlouhé roky nevypěstujete.

Fuzáriové a verticiliové vadnutí

Pokud vám na záhoně ze dne na den zvadne krásně zelená rostlina i přesto, že má prokazatelně dostatek vláhy, zpozorněte. Může jít o houbové vadnutí, takzvané fuzáriové nebo verticiliové. Tyto houby žijí v půdě, napadnou kořeny a doslova rostlině ucpou cévní svazky, takže už nedokáže pít a vadne. Tyto houby v odumřelé nati a ve studeném kompostu bez problémů přežijí i několik let.

Samozřejmě, náhlé zvadnutí může mít i spoustu jiných, banálnějších příčin, od poškození kořenů hryzcem až po to, že jste rostlinu omylem přelili a kořeny se udusily.

Poznat doma s jistotou, jestli jde o půdní vadnutí nebo jen o fyzické poškození, je ale kolikrát obtížné. Proto pokud rostliny náhle vadnou, já nezjistím příčinu a likviduji je, to nepochopitelně zkolabuje a já si nejsem stoprocentně jistá proč, pro jistotu ji vyhazuji a do kompostu ji nedávám.

Bílá hniloba

Do studeného kompostu rozhodně nepatří a ani já nedávám rostliny napadené bílou hnilobou. Poznáte ji velmi snadno – na shnilé rostlině se vytvoří hustý, bílý vatovitý povlak plný drobných, tvrdých černých teček. Ty vypadají buď jako myší trus, nebo jako zrnka černého máku.

A právě v nich je ten hlavní problém. Tyto černé tečky fungují vlastně jako neuvěřitelně odolná semínka. Pokud je hodíte do studeného kompostu, nerozloží se, ale spolehlivě tam přečkají i několik let. Na jaře byste si je pak s hotovým kompostem roznesli zpátky na záhony.

Typicky se s tím setkáte u cibule a česneku. Jakmile vytáhnete ze země cibuli, která má shnilý spodek potažený bílou plísní s černými tečkami, takovou rostlinu do kompostu nedávám a raději vyhazuji do kompostu.