Proč ředkvičky milují jaro?

Ředkvičky jsou typicky chladnomilnou zeleninou, proto jaro je pro jejich pěstování ideální. Klíčí už při teplotě půdy kolem 4–5 °C a nejlépe rostou, když venkovní teplota je mezi 10 a 18 °C. Jakmile se v květnu nebo červnu začne oteplovat nad 20 °C a dny se prodlouží, rostlina znervózní a začne vybíhat do květu. Pokud tedy chcete ty nejjemnější ředkvičky, je právě březen a duben váš hlavní čas. Dejte si jen pozor na prudké jarní mrazíky pod -3 °C, které už by mohly mladé lístky poškodit.

Výběr vhodných odrůd

Na jaře můžete pěstovat jakékoliv ředkvičky chcete a že je opravdu z čeho vybírat. Právě výběr odrůd je moje nejoblíbenější část, protože ředkvičky už dávno nejsou jen červené. Pro rané jarní výsevy a rychlení ve skleníku nebo pařeništi nedám dopustit na klasiky, tedy kulaté červené ředkvičky jako Saxa, Lada, Ester nebo můj oblíbený Faraon. Jsou to spolehlivé odrůdy Ideální pro rychlou sklizeň .

Pokud máte rádi netradiční tvary můžete vyzkoušejte podlouhlou bílo-červenou odrůdu Slovana. Tu mám já moc ráda, je křupavá a fakt vypadá dobře. Z podlouhlých je potom i bílá odrůda Rampouch.

Ráda experimentuji i s barvami. Loni mi moc chutnala čistě bílá Whitney, také fialová Viola a žlutá Zlata. Letos mám v plánu vyzkoušet bílo-fialovou odrůdu Diana, a také podlouhlou bílo-fialovou ředkvičku Felicia, na kterou jsem moc zvědavá. Nebojte se ty barvy na záhoně namíchat, na talíři a v salátech to potom vypadá úžasně.

5 nejčastějších problémů při pěstování

Ředkvičky se řadí mezi nenáročnou zeleninu, často je doporučována začátečníkům i dětem. To je pravda, ale i ředkvičky dokáží potrápit a vy se mě potom ptáte: proč mi nenarostly bulvy, něco mi sežralo listy, strašně pálí, nikdo to nechce jíst. Ve většině případů ale nejde o nic složitého – rostliny jen reagují na podmínky při pěstování, jako je hustota výsevu, teplota nebo množství vody v půdě. Když víme, proč tyto problémy vznikají, můžeme jim poměrně snadno předejít a vypěstovat krásné, křupavé bulvičky. Tak se na to pojdme podívat.

Děravé listy

Jedním z prvních problémů, se kterými se můžeme u jarních ředkviček setkat, jsou drobné dírky v listech. Ty způsobují dřepčíci, malí skákaví brouci, kteří milují sucho a slunce. I když listová plocha vypadá nevzhledně, největším nebezpečím je, že rostlina ztratí schopnost fotosyntézy a bulva se přestane vyvíjet. Nejlepší prevencí je udržovat povrch záhonu vlhký, což dřepčíci nesnáší, nebo výsev okamžitě zakrýt netkanou textilií, která vytvoří mechanickou bariéru.

Netvoří se bulvy

Někdy ředkvičky vytvoří hodně listů, ale bulvy se téměř nevyvíjejí. Ředkvička je velký sobec – jakmile cítí v řádku souseda příliš blízko, začne s ním soupeřit o světlo. Veškerou energii pak investuje do listů, aby se vytáhla co nejvýš, a na tvorbu podzemní bulvy už jí nezbyde síla.

Důležití je vysévat řídce (3–5 cm od sebe) nebo rostliny včas vyjednotit. Bulva se také špatně tvoří v příliš hlubokém stínu nebo v půdě přehnojené dusíkem, kde rostlina „zleniví“ a tvoří jen zelenou hmotu.

Ředkvičky jsou pálivé

Pálivá chuť ředkviček je přirozená, ale někdy je to už moc. To zná asi každý z nás. Mě to třeba nevadí, ale zbytek naší rodiny to nejí. Jak moc ředkvička pálí souvisí s tím, jak moc trpí. Nejčastější příčina je sucho. Svou roli hraje i vysoká teplota. Jakmile se na jaře prudce oteplí nad 20 °C, bulva začne pálit mnohem dříve.

Pokud chceme jemnější chuť, je důležité udržovat půdu rovnoměrně vlhkou a pěstovat ředkvičky hlavně na jaře nebo na podzim, kdy nejsou vystavené velkému horku.

Ředkvičky dřevnatí

Pokud je ředkvička uvnitř suchá, tvrdá nebo má strukturu jako houba, je to jasná známka toho, že už má svůj vrchol za sebou. Dřevnatění je přirozené a pro vás je to signál, že sklízíte pozdě. Rostlina se připravuje na kvetení a bulva začíná ztrácet vodu. Výrazně ho urychluje i vysoká teplota a nedostatek vody.

Proto u ředkviček platí: sklízejte raději dříve a menší kousky, než abyste čekali na rekordní obry.

Ředkvičky praskají

Když už ředkvičky narostou a vy se těšíte na sklizeň, tak vytáhnete popraskané bulvy a pěkně vás to naštve. Praskání je čistě mechanická záležitost a je spojená s kolísáním vlhkosti v půdě. Typický scénář je, když po několika dnech sucha zaprší nebo vy zaléváte nepravidelně, občas každý den, potom zapomenete a několik dní to necháte a pak rychle, musím zalít.

Prevencí proti praskání je mírná, ale pravidelná zálivka, aby rostlina neměla šok.

‍