Hnojení hnojem

Mezi řekněme tradiční způsoby péče o půdu a dodání živin do půdy patří podzimní rytí záhonů a zapravení hnoje. Hnůj je přírodní organické hnojivo bohaté na živiny a je skvělé pro zdravý růst rostlin.

Pro podzimní hnojení můžete použít hnůj čerstvý, uleželý nebo granulovaný.

Čerstvý hnůj

Čerstvý hnůj zapravujte vždy na podzim nebo nejpozději do konce roku. Při pozdějším použití hrozí riziko „spálení“ rostlin, protože čerstvý hnůj obsahuje vysoké koncentrace dusíku a dalších živin a nestihne se do jara rozložit.

Při použití čerstvého hnoje doporučuji nanést vrstvu čerstvého hnoje o tloušťce 10-20 cm a nechat ji přes zimu na povrchu záhonů. Tento způsob hnojení je ideální pro těžší půdy. Pomáhá půdu provzdušnit a zlepšit její strukturu.

Uleželý hnůj

Uleželý hnůj můžete aplikovat kdykoliv, jak na podzim tak i na jaře. Použití hnoje na podzim má tu výhodu, že připraví půdu na jarní sezónu a umožňuje živinám proniknout hluboko do půdy. Díky zimnímu klidu má půda čas vstřebat tyto živiny a tím zajistit dlouhodobou úrodnost a zlepšení strukturu půdy.

Granulovaný hnůj

Mnozí zahrádkáři nemají přístup ke zdroji hnoje a nebo z různých důvodů hnůj používat nechtějí. V tomto případě lze využít i granulovaný hnůj. Je snadno skladovatelný a relativně bez zápachu, vhodný pro podzimní hnojení, ale i všestranně použitelný například ke keřům a jiným rostlinám.  

Při použití na podzim lze granulovaný hnůj pouze rovnoměrně rozházet po povrchu půdy a buď mírně zapracovat hráběmi, nebo nechat na povrchu. Zimní vláha přispěje k postupnému uvolňování živin do půdy.

Tratě

Pokud hnojíte hnojem je nezbytné na záhonech zohlednit tzv. tratě, které odrážejí náročnost jednotlivých druhů zeleniny na živiny. Pokud pěstujete rostliny z různých tratí, není vhodné hnojit hnojem všechny záhony stejně.

Rozlišujeme 3 tratě.

První trať

Do první tratě spadají rostliny nejvíce náročné na živiny jako košťáloviny jako je zelí, kapusta a brokolice. Dále plodová zelenina, tedy rajčata, okurky, papriky a také celer.

Záhony, kde budete pěstovat tyto rostliny, hnojte na podzim čerstvým nebo uleželým hnojem v silné vrstvě, kterou v případě rytí zaryjte do půdy.

Druhá trať

Druhá trať zahrnuje středně náročné druhy rostlin, typicky kořenovou zeleninu jako mrkev, petržel, červenou řepu nebo cibuli.

Pro rostliny druhé trati doporučujeme jen mírné přihnojení na podzim dobře uleželým hnojem, aby nedošlo k přebytku dusíku, který by kořenové zelenině škodil.

Třetí trať

Nenáročné plodiny třetí tratě jsou typicky hrách, fazole, bylinky nebo česnek a také cibule.

Na záhonech třetí tratě se obecně nedoporučuje aplikovat hnůj, ale místo toho půdu obohatit například zeleným hnojením či jemným mulčem, což je ideální pro půdu, která si takto může odpočinout a nebude docházet k přebytku dusíku.

Druhy hnoje

Když se bavíme o hnoji, tak v zemědělství se používají různé hnoje, samozřejmě podle toho, od jakých zvířat hnůj dostáváme.

Kravský hnůj

Nejčastěji používaný druh hnoje především mezi velkými pěstiteli je kravský hnůj, který je bohatý na dusík, fosfor a draslík. Má vyšší obsah vlhkosti. Pomáhá zlepšit strukturu půdy a podporuje růst zeleniny a květin. Vhodný je zejména pro těžší půdy, které potřebují provzdušnit.

Koňský hnůj

Dalším často používaným hnojem je koňský hnůj. Obsahuje méně vlhkosti než kravský hnůj a více organické hmoty, což je ideální pro lehčí a písčité půdy. Díky své struktuře zlepšuje drenáž půdy a je vhodný pro záhony s rostlinami, které vyžadují dobře odvodněné prostředí.

Slepičince

Do třetice je to hnůj slepičí. V posledních letech se chov slepic stává velice populární, a díky tomu i možnost mít vlastní slepičí hnůj. Slepičí hnůj obsahuje opravdu vysokou koncentraci dusíku a další živiny, proto je ideální pro rostliny s vysokou potřebou živin, jako je například zelenina. Vzhledem k vysoké koncentraci dusíku je důležité nechat slepičí hnůj před použitím uležet, aby nedošlo ke spálení rostlin.

Nevýhody a rizika hnojení hnojem

Petrův názor:

S hnojem je to celé poměrně hodně komplikované. Spousta zdrojů trvá na okamžitém zarytí hnoje do půdy pro maximální účinek. Nemluví ale o stavu hnoje, zejména  jak moc je čerstvý. Spousta odborných agro zdrojů doporučuje čerstvý hnůj před aplikací na záhony zkompostovat, což pomáhá hubit nebezpečné parazity, bakterie, semena plevelů a zlepšuje kvalitu hnoje a dále redukuje zápach a objemovou hmotnost. Tím že se hnůj zaryje do půdy půl roku předem, se v podstatě v ideálním případě kompostuje (tleje a rozkládá) v té půdě. A z té půdy také určitě do jisté míry uniká - dusík se snadno z půdy vyplavuje.

Co se týče transportu dusíku a živin obecně do půdy, z odborných zdrojů si to zjednodušeně představuji tak, že živiny se do půdy dostanou i bez zarytí/zaorání. Tak jak se to děje v přírodě, jak říkáte. Tedy organický materiál se tlením, erozí a s vodou z vrchní aplikované vrstvy organického materiálu o tlouštce cca 10 cm dostane hlouběji do půdy (cca 20 cm) a tam se teprve začne rozkládat a uvolňovat živiny. Nejblíže k tomu má hnojení kompostem, které tak dokonale imituje přírodu.

Dusík je sice plynný, ale jestli se uvolňuje do masy kompostu/půdy nebo přímo jen do půdy... klíčové je ta masa. Pokud po záhonech rozprášíte pár vidlí tak to nebude fungovat ani pro kompost ani pro hnůj.

Použití hnoje a zarývání do půdy má i svá rizika, jako například hnití v důsledku aplikace na dno, kdy pak může docházet k tvorbě různých hub a vzniku houbových chorob. Hnůj je potenciálním zdrojem patogenů zoonotických chorob a i uleželý (zkompostovaný) může obsahovat hormony, antibiotika, pesticidy, patogeny a vajíčka parazitů. Např. Salmonella a E. coli se pak mohou přenést na plodiny, zejména ty, které se konzumují syrové. Používání kočičího, psího a prasečího hnoje se z výše uvedených důvodů důrazně nedoporučuje. Pak zase kuřecí hnůj zadržuje měď obsaženou v mnoha krmivech pro drůbež a ta se nahromadí až na toxické hladiny a spálí kořeny rostlin. Dalším problémem jsou těžké kovy které se používají v chovu zvířat. Ty jdou přímo do hnoje a jen tak nezmizí.

Abychom si rozuměli, některé z těchto problémů bude mít i kompost z kompostárny, ale hnůj je v tomto ohledu o dost horší. U obou je zcela kritický zdroj (malá bio farma kde se snaží vs "jzd" - zjednodušuji). Proto je ideální mít svůj vlastní kompost (nebo slepice, králiky či krávy :-) a v co největší míře udržovat tzv uzavřený kruh hospodářství - nic nepřívážíme a nic neodvážíme, vyjímkou jsou jen například organická hnojiva vyráběna nějakým standardem a s deklarovaným obsahem.

Pokud tedy máme jiné snadné možnosti jak do půdy dostat dusík a předpokládejme že "v malém" na zahradě nehraje cena za dusíkaté hnojivo roli, pak je použití jakéhokoliv hnoje jednoznačně nejhorší volba ze všech a to jak z praktického tak zdravotního hlediska. Ani to že je kravín hned vedle a dovezu to v kolečkách a už to všude okolo stejně smrdí (takže mě soused nedá do ciferníku), by mě OSOBNĚ nepřesvědčilo tento způsob používat :-)