Přínosy pikýrování

Pochopení toho, proč rostliny vlastně pikýrujeme, je naprostým základem. Nejde jen o to, že rostlinkám dopřejeme více místa, ale o celkový restart jejich vývoje. Pokud tento krok provedeme správně, získáme vitální sazenice, které mnohem lépe zvládnou budoucí přesazení ven na záhon.

Rozvoj kořenového systému

Hlavním přínosem pikýrování je rozvoj kořenového systému. Během přesazování dochází k mírnému narušení kořenové zóny, což rostlinu přirozeně podnítí k přerušení růstu hlavního kořene a k tvorbě bohatých postranních kořenů. Výsledkem je hustý kořenový bal, který v pozdějších fázích růstu dokáže mnohem efektivněji přijímat vodu a živiny z půdy.

Zpevnění stonku

Dalším efektem je zvýšení celkové pevnosti sazenice. Samostatné umístění v nádobě zajišťuje rostlině dostatek prostoru a světla. To vede k postupnému sílení stonku. Sazenice se díky tomu nevytahují za světlem, jsou kompaktnější a lépe odolávají výkyvům teplot nebo nedostatku vláhy. Bez pikýrování by rostliny v hustém výsevu strádaly, byly by slabé a náchylnější k chorobám.

Rizika pykírování

Při pikýrování je však nutné počítat i s riziky.

Přesazovací šok

Nejčastějším problémem je přesazovací šok. Jde o fyziologický stav, kdy rostlina v reakci na změnu prostředí a narušení kořenových vlášení dočasně zastaví svůj růst. Veškerou energii v tuto chvíli spotřebovává na obnovu poškozených tkání a na přizpůsobení v novém substrátu.

Mechanické poškození

Druhým rizikem je přímé poškození těla sazenice. Mladé rostlinky jsou v této fázi velmi křehké. Neopatrná manipulace, zejména příliš silný stisk stonku, může nevratně rozdrtit cévní svazky, které zajišťují transport vody a živin. Takové poškození je pro rostlinu často fatální a vede k jejímu úhynu krátce po přesazení.

Příprava vhodného prostředí

Kvalitní příprava před přesazením pomáhá proti úhynu rostlin. Naším cílem je, aby sazenice byly v ideální kondici a co nejdříve začaly růst a sílit.

Přiměřené teploty před a po přesazení

Důležitá může být i teplotní rovnováha. Obecně jde nejvíce o vodu pro zálivku. Je lepší, aby měla pokojovou teplotu. Ledová voda může způsobit kořenům šok, který zastaví růst po nějakou dobu.

Vhodný substrát a nádoby

Samotný substrát musí být lehký a vzdušný. Kořeny potřebují k regeneraci kyslík, proto se do substrátu přimíchává perlit nebo písek. Některé substráty tyto prvky už i obsahují. To zabrání slehnutí půdy a zajistí, že se kořínky po přesazení rychleji rozrostou do celého objemu nádoby. Pokud používáte vlastní nádoby, nezapomeňte na odtokové otvory, aby se u kořenů nedržela přebytečná voda.

Podpora zdraví a vitality rostlin

Kromě kvalitní zeminy můžete sazenicím dopřát látky, které stimulují růst kořenů a zvyšují jejich přirozenou obranyschopnost. Tyto prvky fungují jako prevence chorob i jako motor pro budoucí bohatou úrodu.

Zálivka den předem

Nejdůležitějším krokem je zálivka den předem. Rostliny nasycené vodou jsou pružné a jejich stonky se nelámou tak snadno jako u rostlin v suché půdě. Současně s tím proveďte přísnou selekci. Pikýrujte pouze jedince s jasně zelenou barvou a silným stonkem. Slabé nebo deformované semenáčky vyřaďte hned – v budoucnu by jen zabíraly místo silnějším rostlinám.

Správné hnojení

Co se týče výživy, v této fázi je nejdůležitější fosfor. Ten je klíčový pro energetický start a růst kořenů. Naopak s dusíkem, který podporuje rychlý růst listů, buďte bezprostředně po pikýrování opatrní. Cílem je, aby rostlina nejprve vybudovala silné základy pod zemí a teprve poté začala mohutně růst směrem nahoru.

Využití prospěšných organismů

Velmi účinným pomocníkem jsou mykorhizní houby. Ty vytvoří s kořeny sazenice trvalé spojení, které rostlině pomáhá efektivněji čerpat vodu i živiny z míst, kam by její vlastní kořeny nedosáhly. Spolu s nimi je vhodné do substrátu dodat i prospěšné bakterie, které osídlí okolí kořene a chrání ho před půdními plísněmi.

Regenerace kořenů a startovací výživa

Pro rychlé zahojení mikroskopických ranek, které vznikají při manipulaci, se doporučují stimulanty, huminové látky. Tyto přírodní výtažky podporují regeneraci poškozených pletiv a stimulují tvorbu nových kořenových špiček.

Šetrná manipulace

Základním pravidlem každého pěstitele je držet sazenici výhradně za děložní lístky, nikdy ne za stonek. Důvod je prostý: pokud rostlině omylem utrhnete nebo poškodíte lístek, snadno si vytvoří nový. Pokud však prsty stisknete stonek, rozdrtíte v něm cévní svazky, které vedou vodu. Takové poškození je nevratné a rostlina krátce po přesazení uhyne. Při vyjímání z původní misky si vždy pomáhejte kolíkem nebo lžičkou, abyste kořeny nevytahovali násilím, ale jemně je podebrali i s trochou zeminy.

Správná hloubka výsadby

Hloubka, do které sazenici při pikýrování zasadíte, je jedním z nejdůležitějších rozhodnutí. Má přímý vliv na to, zda rostlina vytvoří silný kořenový systém, nebo zda začne u krčku zahnívat. Klíčem k rozhodování je schopnost konkrétního druhu tvořit takzvané přídatné kořeny ze stonku.

Proč na hloubce záleží

Při pikýrování máme šanci ovlivnit budoucí stabilitu rostliny. Pokud druh dokáže tvořit kořeny i ze stonku, hlubším zasazením mu pomůžeme vybudovat mnohem větší kořenový bal. Naopak u druhů, které tuto schopnost nemají, funguje stonek pod zemí jako lapač vlhkosti a plísní, což může vést k problémům nebo až úhynu sazenice.

Které plodiny sázet hlouběji

Některým plodinám hluboké zasazení vysloveně prospívá.

• Rajčata jsou nejlepším příkladem. Jakákoliv část stonku, která se ocitne pod zemí, začne okamžitě tvořit nové kořeny. Rostlina je pak stabilnější a lépe vyživená.
• Košťáloviny jako brokolice, květák, kedluben, zelí se sází hlouběji, aby se pod tíhou budoucích plodů a listů nevyvracely, nekymácely se. Stonek v zemi zpevní a vytvoří oporu pro celou nadzemní část.
• Lilek podobně jako rajčata snese hlubší zasazení pro posílení stability a kořenového systému.

Které plodiny nesázet hluboko

Naopak u některých plodin musíme být opatrní a sázet je pouze tak hluboko, jak rostly doposud. Jejich růstový střed, tedy místo, odkud vyrůstají nové listy, musí zůstat nad substrátem, nebo zeminou.

• Saláty a celery jsou extrémně náchylné na zahnívání. Pokud jejich střed zakryjete hlínou, rostlina se dusí a může být náchylná na krčkovou hnilobu.
• Papriky na rozdíl od rajčat netvoří kořeny ze stonku tak ochotně. Doporučuje se sázet je buď stejně hluboko, nebo maximálně o 1–2 centimetry níže. Příliš hluboké „utopení“ papriky často vede k zastavení růstu.
• Okurky, cukety a dýně mají citlivý stonek a obecně jsou náchylně na přesazování. Nicméně i tady to jde s opatrností.

Zajištění kontaktu s půdou

Jakmile určíte správnou hloubku a rostlinu vložíte do důlku, přichází na řadu fixace. Substrát kolem sazenice je nutné jemně přitlačit, aby se odstranily vzduchové kapsy. Kořen, který zůstane ve vzduchu, nemůže čerpat vodu a zasychá. Správným přitlačením zajistíte, že kořeny začnou okamžitě po pikýrování pracovat a čerpat vláhu z nového substrátu.

Péče po pikýrování

Prvních pár dní po pikýrování potřebují rostliny hlavně klid, aby se v nové zemině „zabydlely“. Vaším úkolem je teď pohlídat, aby měly ideální podmínky pro regeneraci.

Pozor na přímé slunce

I když sazenice ke svému životu světlo nezbytně potřebují, hned po přesazení je nedávejte na přímé slunce. Kořínky jsou poškozené a nestíhají do listů pumpovat vodu tak rychle, jak by ji slunce vysušovalo. Dopřejte jim dva až tři dny v mírném stínu. K zalévání používejte pouze odstátou vodu o pokojové teplotě. Studená voda z kohoutku by pro ně byla šokem, který by mohl jejich růst zastavit.

Méně tepla a více světla

Jakmile uvidíte, že se rostlinky vzpamatovaly, je čas upravit teplotu v místnosti. Častou chybou je, že lidé sazenicím příliš topí. Pokud je v pokoji velké teplo, ale na okně málo světla, rostliny začnou rychle „utíkat“ nahoru. Výsledkem jsou pak vytáhlé a slabé stonky, které se snadno lámou.

Lepší je trochu ubrat na topení a dopřát jim co nejvíce světla. Sazenice sice porostou o něco pomaleji, ale budou mnohem pevnější, s tlustým stonkem a zdravě zelenými listy.